Stmívání nakreslilo na Grammarii poslední doteky zlata a purpuru a ohlaovalo p¿íchod tém¿¿ v¿¿né noci. Garethova Elia stála na terase svého skromného p¿íbytku, ztracená ve svých mylenkách, kdy pozoroval horizont planoucí posledními nádechy tajemného Draka nad hv¿zdným Sluncem. Jeho prsty svíraly zaloutlé písmeno, p¿edm¿t, jeho slova u nes¿etn¿krát znovu ¿etl a snail se rozlutit jeho význam. Dlouhé stíny se táhly jako spektrální prsty sahající do minulosti, kterou Elia tak touila pochopit. Elia byla mladá ena, její ivot byl do té doby poznamenán klidem Raio de Sol, jejího domova tak dlouho, jak si kdo pamatuje. Ale nyní ji odhalení obsaená v tom dopise konfrontovala s realitou, kterou si nikdy nedokázala p¿edstavit. Elia si pro sebe zaeptala hlasem tém¿¿ ztraceným v um¿ní v¿tru: "Co si pro m¿ osud te¿ p¿ipravil?" Jemný vánek hladil její pokoku a p¿ináel s sebou v¿ni jasmínu a dávno zapomenuté vzpomínky. V¿d¿la, e její cesta ve Slune¿ním paprsku skon¿ila. Chystal se odejít do tajemného m¿sta NightGlen, d¿dictví, o kterém nic nev¿d¿l, a zjevení, které ot¿ese základy veho, co znal. Elia se zhluboka nadechl a jeho öi se naposledy obrátily k obzoru. Co ji v té vzdálené zemi ¿eká, nedokázala p¿edvídat. Jedno vak bylo jisté: jeho ivot u nikdy nebude jako d¿ív, protoe kolo ¿asu se nezastavuje, nem¿ní a necítí. Tato neúprosná a lhostejná doba, která vzdoruje naim nad¿jím a touhám, nezná samotné nástrahy své vrtoivé existence. Nesoudí, neodsuzuje nebo chybí. I kdy se postupem ¿asu ve rozplyne jako jarní mlha, Elia si p¿ála udret své mladé srdce v nad¿asovém chladu, uzav¿ené jako zran¿né zví¿e, které je t¿eba zkrotit. Rychle vak zjistila, e je nezdolný, cválající ö p¿i hledání nových obzor¿ za hranicemi konvencí NightGlen a Grammarie. Vae srdce bylo vdy svobodné, obývalo okraje vaeho bytí a vzdorovalo vaemu vlastnímu t¿stí. Pod kritickým pohledem ¿asu se Elia vystavil jeviti divadla ivota, ¿elil normám a staromódní vizi vnucené role. Tato cesta ji zavedla ne¿ekanými cestami a nyní se Elia snaí pochopit, jak se orientovat v näízeních lásky, která jí byla d¿íve cizí. Její p¿íb¿h plný vzlet¿ a pád¿ je opravdový jako ivot bez p¿íkras, se slavnými i nárönými okamiky, ale vdy s láskou p¿etrvávající jako slunce za detivého dne. Elia opustil své pohodlí a propadl boülivé váni, která ho pálila v hrudi jako dech draka, intenzivní a ohromující. V tomto zmatku nael Elia n¿koho, kdo zm¿nil jeho ivot. Tento n¿kdo byl záhadou, schopnou v ní probudit rozko i bolest. Láska mezi nimi, tak hluboká, ot¿ásla zemí pod jejich nohama. Elia si chvíli myslela, e nali zp¿sob, jak uniknout pravidl¿m, která je uv¿znila, a v¿¿ila, e spolu mohou z¿stat navdy. Ale nastala realita: rodiny a tradice se postavily proti nim a odd¿lily je. Jako by se sv¿t obrátil vzh¿ru nohama. Bez rozloüení zmizel a Elia z¿stala a snaila se dát dohromady to, co zbylo. Elia se bojí, e by se tento p¿íb¿h mohl opakovat, ale uznává, e to, co zaila, ji posílilo ¿elit budoucnosti. Nyní sleduje svou cestu s pocitem, e ji zpovzdálí sleduje, chápe, e musí tuto cestu projít sama, aby zjistila, kým skute¿n¿ je.
Bitte wählen Sie Ihr Anliegen aus.
Rechnungen
Retourenschein anfordern
Bestellstatus
Storno







